Václav Antonín Crha

Václav Antonín Crha se narodil 27. září 1836 v Kopidlně. Byl český básník, spisovatel, překladatel, kritik a novinář. Pocházel z rodiny krejčího a vzdělání získal na gymnáziu v Hradci Králové (1848–1856), poté studoval klasickou filologii na Univerzitě Karlově v Praze (1856–1861).

Svoji novinářskou kariéru začal roku 1859 v redakci Pražských novin, odkud byl v roce 1861 propuštěn kvůli sporu vyvolanému kritikou německého poslance Karla Giskry. Následně působil v různých redakcích, mimo jiné Národních listů, Pozoru, Národu a Posla z Prahy. V roce 1869 založil v Brně vlastní deník Morava (později Moravan), který se stal tribunou pro centralistické a moravské autonomistické názory. Crha se v té době stavěl kriticky vůči českému státoprávnímu programu a prosazoval rovnoprávné postavení Moravy v rámci Rakouska-Uherska. Po ztrátě vládní podpory list zanikl v roce 1879 a Crha se vrátil do redakce Pražského deníku, kde od roku 1897 působil jako šéfredaktor. Do penze odešel v roce 1901.

Vedle novinářské činnosti se věnoval i literatuře. Publikoval historické romány, povídky a básně, z nichž nejznámější je sbírka Kusy mého srdce. Věnoval se také divadelní tvorbě, zejména žertům a fraškám pro ochotnická divadla – například hře Žena panovnice. Překládal z polštiny a němčiny, například frašku Augusta Bluma Zapovězené ovoce aneb Kdo jinému jámu kope. Jako literární kritik se zasloužil například o popularizaci Nerudových Povídek malostranských.

Zpočátku vlastenecky zaměřený, postupně Crha zaujal kritický postoj k českému národnímu hnutí. Jeho list Morava byl často napadán za loajalitu vůči Vídni a byl hanlivě přezdíván „Mrva“. Přesto jeho politické názory a publicistická činnost zůstávají historicky zajímavé. Literární hodnota jeho díla je dnes považována za spíše průměrnou, bez výraznější originality nebo hlubší umělecké kvality.

Václav Antonín Crha je tak postavou, která významně přispěla k veřejnému diskurzu 19. století – ať už jako novinář, polemik, nebo literát. Zemřel 8. září 1905 v Praze.