Rodina Honzákova z Kopidlna

Kopidlno má ve své historii mnoho významných rodáků, jejichž význam překročil hranice města. Patří mezi ně i rodina pana doktora Honzáka. Bydlela v domku na východní straně náměstí, vedle dnešní cukrárny.

Pan doktor Honzák byl lékařem občanů a zároveň i zámeckým lékařem. Byl oblíben nejen v Kopidlně, ale i v jeho širokém okolí. Rodina měla šest dětí.

Jedna z dcer Honzákových se stala známou a úspěšnou zpěvačkou. Zpívala dokonce ve slavné opeře Skala v Miláně.

Další dcera Albína získala doktorát filozofie a stala se učitelkou a později i ředitelkou gymnázia Minerva v Praze. Byla blízkou osobní přítelkyní dcer prezidenta Masaryka.

Nejslavnější z dětí Honzákových byla bezesporu dcera Anna, první promovaná doktorka medicíny na české lékařské fakultě v Praze (1902), první odborná lékařka se soukromou praxí, publicistka a pracovnice v ženském hnutí.

Narodila se 16. listopadu 1875 v Kopidlně a zemřela 13. října 1940 v Praze. Otec měl v úmyslu poslat Annu studovat medicínu do ciziny, protože v Rakousku-Uhersku dívky nemohly řádně studovat, ale jeho náhlé úmrtí úmysl překazilo. Anna potom začala studovat v Praze na nově otevřeném (1890) prvním soukromém dívčím gymnáziu ve střední Evropě „Minerva“ a absolvovala jej s vyznamenáním v červenci 1895. Její přihláška na českou lékařskou fakultu UK v Praze byla zamítnuta, a tak začala navštěvovat přednášky na pražské německé univerzitě, ale bez možnosti složit zkoušky. V roce 1897 mohla přejít na českou fakultu, ale opět jen na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Zásluhu o to měla jistě Anna Honzáková svými výsledky i několika osobními intervencemi ve Vídni u sekčního šéfa dr. Viléma rytíře Hartla. Studentka Honzáková – po pěti letech navštěvování přednášek – všechny tři rigorózní zkoušky (6 dílčích) složila s výborným prospěchem a 17. března 1902 v aule Karolina promovala na lékařku – MUDr. Její píli a vědomosti oceňoval i známý profesor Josef Thomayer, jenž si Anny Honzákové velmi považoval.

Sedmadvacetiletá lékařka nastoupila jako elévka u profesora Karla Maydla na chirurgické klinice; po Maydlově předčasné smrti musela rezignovat na svoji vědeckou kariéru, a tak si po třech letech praxe a marných žádostí o lékařské místo ve státní službě otevřela (r. 1905) soukromou gynekologickou ordinaci v Praze v ulici Na Moráni. Díky svým odborným znalostem a schopnostem i laskavému přístupu k lidem měla rozsáhlou klientelu ve všech vrstvách tehdejší společnosti, včetně mnoha známých čs. umělkyň. Potvrdila také svůj vztah ke gymnáziu Minerva a stala se tam školní lékařkou.

Honzáková si uvědomovala potřebu podporovat emancipační hnutí a tím změny ve společnosti, které by ženám daly více možností uplatnění – byla aktivní v mnoha pokrokových spolcích; angažovala se ve Výboru pro volební právo žen; v roce 1930 se stala spoluzakladatelkou a předsedkyní Sdružení československých lékařek; byla zakládající členskou Ženské národní rady a založila Fond na podporu chudým a nemocným ženám (získala si přezdívku „Matka matek“).