Josef Antonín Štěpán

Josef Antonín Štěpán, císařský dvorní klavírmistr, se narodil 14. 3. 1726 v Kopidlně v rodině kantora Jana Štěpána a od svého otce získal základy hudebního vzdělání. Jako chlapec zpíval na chóru kostela Sv. Jakuba Většího v Kopidlně. S podporou hraběte Šlika, který měl v Kopidlně kapelu, odešel Josef Antonín v roce 1741 do Vídně. Stal se žákem proslulého Georga Christophera Wagenseila, u něhož studoval hru na cembalo a kompozici a v době jeho nemoci jej zastupoval jako učitel v císařské rodině. Patrně v roce 1763 byl Štěpán jmenován dvorním klavíristou, v roce 1766 se stal na doporučení svého učitele dvorním učitelem klavíru. K jeho žákyním patřily dcery císařovny Marie Terezie: Marie Antoinetta (později královna francouzská) a Marie Karolina (později královna neapolská). Byl také učitelem virtuosky madam Kurzbeckové a pozdější spisovatelky Karoliny Pichlerové. Ta jej ve svých vzpomínkách vykreslila jako veselého svérázného člověka s nevyčerpatelnou studnicí humoru, který důkladně rozuměl svému umění.

Pichlerová vypráví, že v salonu jejího otce, dvorního rady Greinera, se scházela skvělá společnost – mezi jinými sám W. A. Mozart, J. Haydn a Salieri. Vrcholu své slávy dosáhl v letech 1761 – 1785. Byl jedním z prvních, kdo komponoval ve Vídni německé písně, z nichž mnohé se staly velmi populárními. Složil čtyři sonáty a koncerty a snad i oratorium a některé písně kostelní. Zvláštní pozornost vzbudily jeho variace na píseň Můj milý Janku, nech mně mou Anku.

Štěpán také řídil vyučování zpěvu císařských granátníků ve školách a dále působil ve šlechtických a měšťanských rodinách ve Vídni. V roce 1775 musel – kvůli slábnoucímu zraku – odejít z císařských služeb. Po nezdařené operaci šedého zákalu oslepl úplně, ale svůj těžký osud nesl statečně. Těsně před svou smrtí psal pro kostel v Kopidlně requiem, po jehož dopsání 5. 8. 1979 ve Vídni skonal.

Celé své jmění čítající 2.290 zlatých ve stříbře odkázal zápisem o řádném školním základě (12. 3. 1795) do fondu školy. Z ročního úroku 136 zlatých měl být vyplácen učitel 25 zl/R a pomocník 12 zl/R. Tento bohulibý odkaz navazoval na tzv. Městský grunt, kdy město odkoupilo zřejmě v roce 1646 hospodářství, jehož výnos měl být věnován k vychovávání žákovstva ve škole kopidlenské.