Historie města

O Kopidlnu

Kopidlno leží na jihovýchodním cípu jičínského okresu, na hranici s okresem nymburským. Tuto obec dnes tvoří části Kopidlno, Drahoraz, Ledkov, Mlýnec a Pševes. První písemné zmínky o Kopidlnu jsou z roku 1322. Kopidlno nad Leštinou, takový je historický název městečka. Na původ tohoto názvu existuje několik teorií. První podle léčivé byliny "kopidlen", která tehdy hojně rostla v okolních lesích, druhá podle pánů Kopidlanských, kteří zde postavili malou tvrz a začali budovat městečko – opevněné, s mlýnem a kostelem. Kopidlanští vyznávali učení Mistra Jana Husa a podpořili volbu Jiřího z Poděbrad za českého krále. 

V roce 1514 získalo Kopidlno od krále Vladislava II. Jagellonského statut města. Získalo právo pořádat trhy a bylo zaneseno do map Českého království. O devět let později, roku 1523, Kopidlnu král Ludvík Jagellonský udělil městský znak – kozí hlavu, který se používá do dnes.

V následujících stoletích se střídali významní vlastníci panství – Haugvicové, Valdštejnové, Trčkové z Lípy, až město připadlo bohatému rodu Šliků. Ti přeměnili starou tvrz na pohodlný zámek, založili zámecký park, postavili barokní kostel sv. Jakuba Většího a hřbitov. V době jejich vlády došlo k velkému místnímu rozvoji, vznikl také cukrovar, což pozvedlo hospodářský význam města. Významně se rozvíjela také řemesla. Mistři řemeslníci využívali práva sdružovat se v cechy, které je měly ochraňovat před různými útlaky a útisky. Slovo „cech" vzniklo od slova cejch, tj. znamení. „Znameními" byly odznaky a korouhve, podle kterých se jednotlivé cechy rozlišovaly. Cechovním odznakem bylo velmi pěkně provedené nejčastěji při řemesle používané nářadí (např. řezníci měli ve znaku sekeru, podobně i tesaři, kováři kladiva). Cechy se vyskytovaly již v nejstarších dobách a s rozvojem měst nastal i jejich největší rozmach. Ani vzdělávání nezůstávalo pozadu (první písemná zmínka o škole pochází již z roku 1361 od kopidlanských). Záznamy ze 17. století mluví o požáru, po kterém se učilo v chalupě, ale brzy byla díky Šlikům postavena nová škola.

Kopidlno nikdy nebylo městem s velkým počtem obyvatel, ale vždy si drželo svou samostatnost a důležitost. Na náměstí žila vrstva měšťanů, zatímco chudší obyvatelé sídlili na okrajích. Městečko žilo odedávna rušným životem. Přispělo k tomu to, že středem města vedla tzv. císařská silnice, která vedla z Prahy do Jičína. V pozdějších letech vznikla i železnice, což nebylo vždy vymožeností okolních měst. Spíše naopak, mnozí představitelé tehdejších okolních měst se tomuto pokroku bránili a nedovolili, aby železnice procházela jejich městy.

Před první světovou válkou se tu žilo klidně, lidé se scházeli na trzích a slavnostech. Kopidlno bylo bohaté na společenský život, mnohé významné osobnosti zde zanechaly svoji stopu, díky níž získávalo město svoji jedinečnou tvář. S první světovou válkou však přišly těžké časy. Mnoho mužů odešlo na frontu a do Kopidlna se vkradla nejistota. Odchod mladých mužů do války vedl k vážným poruchám v hospodářském životě. Toto se projevilo v naprostém nedostatku potravin. Přesto, že byl zaveden lístkový systém, mnohé domácnosti nedostaly ani minimální příděly potravin. Za této situace rostla drahota, bujel černý obchod, jako nezbytní průvodci válečného strádání. V průběhu válečných let ustrnul také jakýkoliv společenský a kulturní život v obci.

Po válce však přišla nová naděje – město navštívil dokonce prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ožilo divadlo, spolky a kulturní život. Rok 1925 znamená pro město významný technický pokrok, neboť v tomto roce byla dokončena elektrifikace a bylo zahájeno pouliční osvětlení i osvětlení v jednotlivých domácnostech. V roce 1932 byla dokončena přestavba hospodářské záložny na náměstí v Kopidlně. Dále nejvýznamnější akcí, která se stala středem pozornosti občanů nejen Kopidlna, ale i okolí, bylo slavnostní otevření nové sokolovny. Výstavba sokolovny pomohla nejen v rozvoji tělovýchovy a sportu, ale byla velkým přínosem pro rozmach kulturního a společenského života města i okolí. V prostorách sokolovny se konaly jednotlivé společenské akce, schůze, besedy apod.

Druhá světová válka přinesla další zkoušku. Někteří občané museli narukovat, jiní byli odvlečeni. Přesto si Kopidlno během války zachovalo relativní klid, žádné těžké bojové akce se zde neodehrávaly. Bylo součástí protektorátu a prožívalo druhou světovou válku běžným životem, který byl ovlivněn okupací. V rámci své prezidentské cesty město navštívil v říjnu roku 1946 prezident Eduard Beneš, aby podpořil místní obyvatelé. 

Po válce přišel komunismus. Založila se JZD, znárodnily se podniky a změnil se každodenní život. Přesto se lidé dál setkávali, slavili a drželi při sobě. Kultura nezmizela, jen dostala jinou tvář. V roce 1955  byla zahájena výstavba hokejového stadiónu. V roce 1956 dochází k rozmachu ve stavebnictví. Byla dokončena výstavba kina ve staré radnici, bylo přistoupeno k výstavbě kabin na hokejovém stadiónu a provedena generální oprava národní školy.

Na přelomu 80. a 90. let se v Kopidlně rozvíjí kulturní život. Jsou pořádány významné kulturní akce jako například Mladé Hilmarovo Kopidlno, Banjo Jamboree – akce se poprvé konala v 70. letech. 

V roce 2007 navštívil Kopidlno prezident České republiky Václav Klaus s chotí. V roce 2008 se při předávání cen Jivínského Štefana stal Zdeněk Svěrák čestným občanem města Kopidlna. Této akce se osobně zúčastnil.

Dnes je Kopidlno místem, kde historie dýchá z každé uličky. Pořádají se zde akce pro děti i dospělé a město ožívá novým dechem. Žije zde asi 2 200 obyvatel. Je to klidné malé město, které představuje stabilní obec s ušlechtilou historií a slušnou občanskou vybaveností – školy, úřad, kultura, doprava, obchod i lékaři. 

Znak města

Na modrém štítu je doprava obrácená kozlí hlava s krkem a rohy, zbarvená napůl - levá polovina je bílá, pravá černá. Jde o velmi starý symbol, který je spojován s historickými znaky pánů z Kopidlna. Tento znak odkazuje na statečnost, vytrvalost a také na středověké dějiny města.